Pozvánka oddílu KAJKY na duben 2006

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

6. dubna – 26. – Poznáme zpěváčky?

13. dubna – 27. – Co dá Šárka Ctiradovi? (Malované vejce?)

20. dubna – 28. – Den Země

27. dubna – 29. – Směr Velikonoční ostrov

Hledání jara v sobotu 8. dubna (676.)

Letošní dlouhou zimu už podle kalendáře vystřídalo jaro, ale při pohledu z okna nás přepadají pochyby – je už jaro skutečně tady? Budeme pátrat, jestli se příroda již probudila, nebo si špatně nastavila budík a ještě se oddává zimnímu spánku. Kromě toho nás čekají staré jarní hry, např. kuličky, a pletení z proutí. Kluci asi uvítají výrobu pomlázek, všichni se mohou pokusit o tvorbu ošatek či košíků.

Začínáme u klubovny v 9 hodin a skončíme v 16 hodin tamtéž. Oběd zajišťujeme společný.

Znovu na Velikonoční ostrov od pátku 28. dubna do pondělí 1. května (677.)

Před několika lety jsme se na jedné výpravě podívali na některá tajemství Velikonočního ostrova, avšak velké množství záhad ještě zůstalo. Alespoň po některých budeme pátrat a pokusíme se je rozřešit o víkendu 28. dubna až 1. května. Více se o této akci můžeš dočíst na jiném místě tohoto čísla KK.

S sebou budeš potřebovat obvyklé vybavení na víkendovky včetně páteční večeře. Společně vaříme od sobotní snídaně.

Sraz účastníků daleké expedice je v přístavu – na hostivickém nádraží ČD v pátek 28. dubna v 15:05 hodin, vrátíme se v pondělí 1. května v 15:51 hodin, v případě zpoždění rychlíku podáme zprávu a zakotvíme nejspíše v 17:08 hodin opět na nádraží. Pro rodiče uvádíme, že Velikonočním ostrovem pro nás bude okolí Starého Plzence.

Kdo se chce zúčastnit, předá Laďce do 20. dubna přihlášku a účastnický poplatek 300 Kč.

Připravované akce

sobota 13. května – vítání ptačího zpěvu u rybníků

neděle 14. května – jarní pomoc přírodě – úklidová brigáda u rybníků

sobota 20. a neděle 21. května – pořádáme středočeské krajské kolo Zlatého listu v Hostivici

sobota 27. května – den dětí

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

· Začínají se množit podvržené informace, kam že to vlastně Jirka jede, takže tady jsou místa, která by měl navštívit: Praha, Frankfurt, Dháka, Káthmándú, Jiri (to je správné jméno!), Lukla, Namčhe Bazár, Tengbočhe, Pangphočhe, Lobučhe, Kala Patar (?), Mt. Everest b. c., Gokjo, Mačchermo, Namčhe Bazár, Lukla, Káthmándú, Čitvanský královský park (nosorožci!), Káthmándú, Dháka, Frankfurt, Praha (změna programu vyhrazena). Laďka má přislíben přísun aktuálních zpráv, tak třeba něco občas prozradí. Každopádně ve chvíli, kdy tento KK vyjde na schůzce, už bude Jirka hodně, hodně daleko.

· Některé Kajky tančí s Mareškami, takže jsem je viděl v akci na školním plese. Lucce se pak nechtělo domů, ale tančit jsem ji neviděl a s jejími rodiči se dobře povídalo.

· Na školním plese se vyskytovala i řada dávných, velkých Kajek. Třeba Ondru jsem viděl tančit jen jednou. Bohužel jsem si nevzal hvězdářský dalekohled, takže se mi nepodařilo zjistit, s kým tančil. Nikdo v takových šatech v sále prostě nebyl. Mému pátrání nepomohla ani nabídka zvláštní odměny.

· Jana H. mi napsala: Máš to špatně v KK. Nemá to být: Země a lidé – Lucka a Jana, ale Lucka a Terka, Letem světem – Maruška, Jana a Borek! Jana! Rád bych odpověděl asi takto: No ty naděláš kvůli popleteným skupinkám v jedné zprávě o akci. Taková odpověď by ale asi nebyla v souladu s pravidly slušného chování, takže raději takto: Ano, chybička se vloudila, omlouvám se a prosím všechny, aby si reportáž z Divoké země v minulém KK opravili.

Zpravodajství Agentury JLP (Jedna Laďka povídala)

Jak se vydal náš Jirka do světa

Začátkem února jsme ve Stromečkách potkali Sněžného muže a v té době už jsme věděli, že se Jirka chystá do Himalájí. Yetti se dlouho nezdržel, ale my jsme mu stihli předat zprávu pro Jirku, snad ho v dalekých krajích potěší. Pro jistotu – pokud by se v horách minuli – otiskujeme vybranou zprávu v KK (snažily se 3 družiny):

Ahoj Jirko, posíláme Ti pozdrav z Hostivice a doufáme, že se Ti na horách líbí.

Zdravíme Tě maličkou,

roztomilou básničkou.

Jakpak se teď asi máš,

jak si výlet užíváš?

Relaxuj a svaly tuž,

snad Tě nesní Sněžný muž.

My jsme ho tu potkali,

dopis po něm poslali.

Snad se vrátíš ve zdraví,

už nás to tu nebaví.

Zdraví Tě Tvé Kajky

na začátku cesty se Jirka usmíval foto Laďka (2x)

poslední Jirkovo foto, kdy mu došly peníze a on si musel vydělat na zpáteční cestu jako vysokohorský nosič

Když Jirka oznámil, že se v dubnu rozjede do dalekých krajů, do nejvyšších hor na světě, cítila jsem za tím jen touhu po dobrodružství. S Kajkami byl v Čechách snad už všude, kde to šlo: na horách, v jeskyních, na vodě, v baloně a tak ho zde už nemůže nic překvapit.

V letošním roce se konstatovalo, že Himaláje jsou značně znečištěné, a proto se horolezci rozhodli, že je potřeba nepořádek pod „střechou světa“ uklidit. Jirka to sice tutlá, ale já tuším ten pravý důvod: naše Bažantnice už je mu malá. Pravidelně pomáháme přírodě, už jsme uklízeli i na Pravčické bráně a tak proč ne pod Mount Everestem? Tam přece Jirka nemůže chybět!

Držíme mu tedy palce, ať ho síly neopustí, ať překoná všechny nástrahy na cestě v horách, ať mu vydrží zásoby potravin i dost foto materiálu, abychom z Jirkova výletu také něco viděli. Určitě se pak s námi o své zážitky podělí. Jirko, držíme Ti palce a přejeme šťastný návrat.

Laďka a Kajky

Kde to bylo – kde to je

Pro další snímek jsem tentokrát sáhl do roku 1946. Stavba na obrázku již dva roky neexistuje, ale předpokládám, že ji většinou pamatujete. Byla sice trochu přistavěna, ale zase o tolik se nezměnila.

Minulý snímek z pohlednice vydané před rokem 1931 ukazoval náměstí 1. máje v Litovicích.

Znovu na Velikonoční ostrov

Neměl jsem žádné aku-aku.

Ostatně tenkrát jsem ještě nevěděl, co to aku-aku je, takže by mi sotva bylo co platné, i kdybych je měl.

Na Velikonočním ostrově mají všichni pořádní lidé aku-aku, a já jsem tam potom také jedno dostal. Ale v přítomném okamžiku jsem teprve organizoval cestu právě na Velikonoční ostrov, takže jsem o jejich existenci netušil. Snad právě to bylo důvodem, proč jsem měl s odjezdem tolik potíží. Návrat domů byl mnohem snadnější.

Velikonoční ostrov je nejosamělejší lidské sídliště na světě. Nejbližší pevné body, které jeho obyvatelé mohou vidět, jsou na obloze: měsíc a hvězdy. Musili by cestovat dále než kterýkoli jiný kmen na světě, aby se přesvědčili, že existuje skutečně i jiná pevnina než měsíc a hvězdy a že jim leží blíž. Proto žijí tak blízko hvězdám a znají jich větší počet než měst a zemí v našem světě.

Na tomto vzdáleném ostrově, který leží tak daleko jako pohádkový zámek „na východ od slunce a na západ od měsíce“, uskutečnili kdysi lidé jeden ze svých nejroztodivnějších nápadů. Nikdo neví, kdo to byl. A nikdo neví, proč to udělal. Protože se to stalo ještě dříve, než Kolumbus přivedl do Ameriky bílého muže a otevřel tak bránu výzkumným plavbám po širém a neznámém Tichém oceánu. Zatímco naše vlastní rasa ještě věřila, že svět končí u Gibraltaru, existovali jiní zdatní mořeplavci, kteří měli lepší znalosti. Předstihli svou dobu a brázdili neznámé moře, tu nekonečnou, tekutou prázdnotu na západ od pustého pobřeží Jižní Ameriky. Daleko odtud našli pevný bod. Nejosamělejší ostrůvek na světě. Zde vystoupili na pevninu, naostřili své kamenné sekyry a dali se do inženýrského projektu, jedinečně pozoruhodného v celém starověku. Nestavěli hrady ani zámky. Nestavěli ani hráze, ani přístavy. Vytvářeli gigantické kamenné sochy v lidské podobě, vysoké jako domy a těžké jako železniční vagóny. Velké množství jich pak odvlekli přes hory i doly a pak je vztyčovali na mohutné zděné terasy, zbudované kolem celého ostrova.

Jak tohle všechno dokázali ještě před obdobím techniky? To nikdo neví. Ale sochy tam trčely k obloze přesně tak, jak si oni sami přáli, i ve chvíli jejich zániku. Pochovávali své mrtvé u nohou kolosů, jež vytesali. Vztyčovali obelisky a pohřbili pod ně sami sebe. Pak jednoho dne umlkly údery sekyr do skalní stěny. Umlkly jistě naráz, neboť nářadí zůstalo ležet na svém místě a mnoho soch bylo hotovo pouze z poloviny. Záhadní sochaři zmizeli v temné knize zapomnění dávnověku. Co se stalo? Ano, co se přihodilo na Velikonočním ostrově?

Po tom, jak vypadá a co se dělo a děje na Velikonočním ostrově a spoustě jeho dalších záhad, o kterých zatím nemáme ani tušení, budeme pátrat na víkendovce (viz program). Protože však cesta na nejosamělejší ostrůvek světa je daleká a složitá a nikdo přesně neví, co všechno nás tam může potkat, budeme se na výpravu připravovat na všech kajčích akcích (schůzky a Hledání jara) až do odjezdu. Vyzkoušíme si některé dovednosti, které budeme potřebovat nebo bez kterých se na ostrov nedostaneme.

Jedním z úkolů je 10 otázek o Velikonočním ostrově, které jsou přílohou tohoto Kajčího křiku. Na odpovědi čekáme nejpozději do Hledání jara 8. dubna.

Alena

Velikonoční ostrov

1. Který oceán omývá břehy Velikonočního ostrova?

2. Kdo z Evropanů ostrov objevil? Kdy? Jaké byl národnosti?

3. Velikonoční ostrov není samostatným státem. Pod který stát patří a odkdy?

4. Jaké jsou další názvy Velikonočního ostrova?

5. Jak se jmenuje hlavní (a vlastně jediné) „město“ ostrova?

6. Jakým jazykem se na ostrově mluví?

7. Prvním historickým náčelníkem / králem Velikonočního ostrova byl ...............................

8. Jaká významná památka či její část se skrývá za těmito názvy:

moai

rongo-rongo

ahu

pukao

9. Ostrov se proslavil obřími sochami. Jak jsou velké?

10. O dopravě těchto soch domorodci tvrdili, že sochy šly samy. Až jeden český inženýr přišel v roce 1985 na to, co je asi slovy „šly samy“ myšleno. Jak se tento inženýr jmenuje a čím se zabývá nyní?

Stalo se

Vítání jara

Už se nám stalo, že jsme vítali jaro a zároveň sněžilo. Vítání prvního jarního dne, když na zahradě u klubovny leží souvislá vrstva sněhu, to ale byla úplná novinka.

Ráno jsme začali drobnou prací pro klubovnu. Na jarní úklid zahrady bylo tentokrát brzy, takže jsme se spokojili s umytím dveří v klubovně. Při akcích v klubovně se vždy pořádně vyvařuje, takže došlo i na loupání a krájení brambor, mrkve a další zeleniny i další kuchyňské práce. Zbytek času před obědem jsme věnovali práci s pilou a sekyrou do Zelenáče a Zálesáka. Nohu si nikdo neuřízl, koleno nerozsekl, takže na trénink první pomoci nedošlo. Zato Tereza M. se prořezala, prosekala a provařila k dokončení Zelenáče. Záznamy v mých tabulkách prozrazují, že je 30. Kajkou, které se to povedlo. Žadonila ale, že ještě nechce Zelenáče dodělat, aby nebyla rychlejší než Lucka. No co se dá dělat…

Po obědě jsme si zahráli dvě hry z knihy I dospělí si mohou hrát – Dovedete se soustředit? a Ypsilon. I nedospělým Kajkám se tyto hry líbily. Na Ypsilon jsme vypotřebovali všechna herní pole.

Pak už jsme se vrhli do výroby moran. Přišel jsem s nápadem, že morany upálíme v kamnech, aby byla změna, ale tradice je tradice, takže Milan už záhy rozdělával oheň na sněhu v místech, kde jsme tušili stálé ohniště. Některé dvojice vyrobily moran víc, i Laďka přispěla svou krasavicí, takže nám upalování nějakou chvilku trvalo. Tady jsou hlavní „upalovací“ průpovídky jednotlivých dvojic:

Jana, Kačka: Morana se v ohni škvaří, dřevo pod ní pěkně hoří. Zimu nám tu dělala, řada se na ni dostala. Zlá a zlá je jen, ať jde zima ven. Jaro je tu hned, první jarní květ.

Tereza M., Tereza J.: Morano, morano zlá, zimu jsi nám přinesla. Mnohé odnesla a mnohé přinesla. Ze skály tě shodíme, do ohně tě hodíme. Tvoje činy dobré nejsou, do ohně odejdou. Oheň moranu zničí, dřevo syčí, kůra ryčí. Jaro už k nám přichází, zima odchází. Jaro chceme, tebe ne, proto tě zahubíme.

Dana, Mary: Morano, morano zlá, zimu jsi nám přinesla. Za to se ti odvděčíme, na ohni tě upálíme.

Po upálení moran tady bylo jaro, takže jsme navlékli kraťasy a vůbec nám nevadilo, že hrajeme vybíjenou na sněhu. Tedy trochu vadilo: míč se sněhem klouzal v rukách.

Na závěr dostaly nášivku ty, co nám ukázaly vyplněný Tulácký zápisník za loňský rok. Byly to Maruška se 145,5 km pěšky, 725 km na kole, 140 km na běžkách a 50 km na vodě, Lucka s 23 km pěšky a 39 km na kole a Tereza M. s 23 km pěšky.

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

12. ročník – 157. číslo, vychází 30. března 2006.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.

Přihláška:

Přihlašuji se závazně k účasti na výpravě Znovu na Velikonoční ostrov od 28. dubna do 1. května 2006 pořádané oddílem Kajky.

Jméno:

Souhlasím s účastí mého dítěte a případný přebytek z účastnického poplatku považuji za dar oddílu.

Pokud s využitím přebytku nesouhlasíte, konec věty škrtněte.

Podpis rodiče: