Kajčí křik 2/2007

Pozvánka oddílu KAJKY na únor 2007

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

1. února – schůzka není, jsme na pololetních prázdninách

8. února – 18. – Truhlice, truhličky, kazety

15. února – 19. – Dáš ke groši groš

22. února – 20. – Zimní hrátky poddaných

Pololetní prázdniny ve Vraném od čtvrtka 1. do neděle 4. února (701.)

„Sněhová kalamita“ na všech našich horách nás vedla k závěru, že pololetky nemusí být na horách, protože bychom si odřeli lyže. Vyrážíme tedy do Vraného nad Vltavou, kde budeme bydlet v klubovně oddílu Nezmaři. A přestože budeme blízko od Hostivice, dostaneme se hodně daleko, až do středověku. V Praze právě vládne král Václav IV., syn římského císaře a českého krále Karla IV., a my jsme pouzí poddaní v jakési bezvýznamné vesničce. Když se ale vše povede, mohou se ti nejlepší z nás stát i pány, kteří vlastní tvrze a hrady!

Na akci se sejdeme ve čtvrtek 1. února v 16:35 hodin na nádraží a vrátíme se přesně po 4330 minutách (tj. po 3 dnech a 10 minutách a pro nematematiky v neděli 4. února v 16:45 hodin. S sebou obvyklé vybavení na víkendovky, včetně oblečení přiměřeného právě panujícímu počasí.

Kdo se chce zúčastnit, odevzdá účastnický poplatek 250 Kč a přihlášku nejpozději do čtvrtka 25. února.

Sedmé sčítání netopýrů v sobotu 10. února (702.)

Ke stálicím zimního programu patří sčítání netopýrů ve štolách Malé Ameriky v Českém krasu. Do nekonečných podzemních chodeb tentokrát vyrážíme v doprovodu pracovníků Lomů Mořina a odborníka na netopýry Vládi v sobotu 10. února. Jedeme autobusem 306, který odjíždí v 7:21 z hostivického náměstí (sraz hlavní skupiny na zastávce u Lidla v 7:10 hodin, přistupovat je možné po celé trase), vrátíme se autobusem 306, který přijíždí v 16:24 hodin na náměstí. Zájemci si mohou domluvit jiné ranní spojení, kterým jim ušetří celých 15 minut drahocenného času. Držitelé „tramvajenek“ pro 0. a 1. pásmo potřebují dvě dvoupásmové přestupní jízdenky (dětské za 7 Kč), ostatní jednu čtyřpásmovou (dětská za 13 Kč, na cestu tam) a jednu třípásmovou jízdenku (dětská za 10 Kč).

Všichni účastníci potřebují oblečení a obutí volené tak, aby je po návratu ze zabahněných štol pustil řidič do autobusu, a nikdo nezapomene pořádnou baterku s čerstvými bateriemi.

Program až do prázdnin

Z programu do prázdniny vybíráme tyto nejdůležitější akce:

sobota 14. dubna – jarní úklidová brigáda u Hostivických rybníků spojená s hledáním jara

sobota 28. dubna – hostivické místní kolo Zelené stezky – Zlatého listu

úterý 1. května – vítání ptačího zpěvu u Hostivických rybníků

pátek 4. až úterý 8. května – dlouhá víkendovka

pátek 11. až neděle 13. května – středočeské kolo Zlatého listu ve Vraném nad Vltavou

26. května – hostivický den dětí

pátek 8. až neděle 10. června – uvažujeme o výpravě na vodu, bližší informace budou brzy samostatně

pátek 22. až neděle 24. června – závěrečná víkendovka

Letní tábor od 15. do 21. července – přihlášky jsou již k dostání u Laďky!

V březnu proběhnou drobnější akce – vítání jara a snad druhé lezení na stěně. V dalších měsících zatím neuvádíme plánované jednodenní výpravy.

Vedle Ladčina letního tábora uvažujeme o asi týdenním puťáku. Plány vznikají společně s jedním rodičem, kterého nebudeme zatím jmenovat, aby mu potomek tyto přípravy z pubertální nerozvážnosti nezakázal. Více v březnovém Kajčím křiku.

Oddílové zprávy

Členský příspěvek

Připomínáme, že členský příspěvek a roku 2007 ve výši 270 Kč je třeba zaplatit co nejdříve. Již včera bylo pozdě…

Tuláci

Tak jsme již dostali několik Tuláckých zápisníků za rok 2006. Za tu dobu, co máme Tulácké zápisníky, jsme zatím zaznamenali rekord 791,5 kilometru za rok, z toho 495 km pěšky, 430 na kole, 65 na běžkách a 33 na kanoi. Jistě i ty máš ve svém Tulákovi spoustu záznamů o svých toulkách, a tak neváhej a na několik dní nám ho přines k vyhodnocení. A vůbec to nemusí rekord v chůzi, těší nás každý záznam o pěším výletě. Kajkám, které přišly v září či později a Tulácké zápisníky za loňský rok nemají, jsme sečetli kilometry nachozené na společných akcích.

Na Tuláky čekáme do pololetních prázdnin. Vrátíme je a odměny předáme na schůzce 8. února.

Práce pro přírodu a klubovnu

Kajky s největším počtem hodin práce pro přírodu a pro klubovnu vyhodnotíme na schůzce 8. února. Výsledky pak najdete v březnovém Kajčím křiku.

Stalo se

Třináct let Kajek

Oslavy již třináctého výročí dne, kdy jsme se stali Kajkami, začaly v sobotu 11. listopadu cestou ke Stromu úmluvy a vykopáním Úmluvy. Tentokrát si Kajky přímo vymohly, že chtějí jít aspoň kus cesty se svázanýma nohama.Vlastní kopání však nedopadlo úplně šťastně. Nejmenovaný kopáč rozbil svou horlivostí sklenici s Úmluvou a navíc se ukázalo, že do sklenice proniklo vlhko. Neměli jsme loni šetřit, když jsme víčko nezavoskovali. Naštěstí jsem vzal náhradní sklenici, do které jsme uložili letošní záznam. Dřívější záznamy jsme usušili a na své místo je vrátíme za rok při další návštěvě.

Po návratu do klubovny (o trapné příhodě s čepicí se zde nebudu zmiňovat) se část pustila do vaření oběda a ostatní hrabali listí na zahradě. Zatímco jsme obědvali, začínali se trousit rodiče na slavné Klání Kajek s rodiči. To zahrnovalo tyto disciplíny: riskuj, lez hluboký, štafety, čistota pytle, mapové značky, uzlování a řezání dřeva. Klání se pro Kajky od počátku nevyvíjelo příliš dobře, v riskuj zariskovaly příliš a ztratily první bod. No a když pak v uzlování zbrkle pokazily dva uzle, na rozdíl od pomalejších, ale pečlivějších rodičů, rodiče si pojistily náskok o jeden bod. Poslední disciplína, řezání dřeva už mohlo jen způsobit remízu. Kajky dostaly silnější větev s úkolem přeříznout ji ve stanoveném čase. Vzaly si nabízený nůž s malinkou pilkou a pustily se do díla, nenapadlo je použít pořádnou pilu. Tentokrát tedy v klání vyhráli rodiče a trochu tak vyrovnali loňské slavné vítězství Kajek o jedinečného půl bodu. Oslavy výročí zakončily hody, tentokrát mrkvičkové.

Co se skrývalo pod pokličkou

Tajemství pokličky přilákalo na prodlouženou víkendovku ve Mšeně Marušku, Janu H., Danu, Terezu S., Vojtu, Kubu, Borka, Vítka a také Laďku, Jirku a hlavně Káju. Sváteční pátek patřil výpravě na Mšecké a Jetřichovické pokličky, v sobotu jsme se vydali roklí Kočičinou do Kokořínského dolu a na hrad Kokořín. Nesení raněného na nosítkách za noční tmy a nedostatku vhodných větví na stavbu nosítek přineslo řadu zajímavých zážitků, hlavně pro pořadatele tohoto úkolu. Po večerech jsme v sokolovně soutěžili, v pátek se oba týmy (Janičky a Marušky) utkaly v pexesu vůní a v sobotu vypukla soutěž Kufr. Celkové bodování vyznívalo pro Marušky, ale při závěrečném poznávání osob na starém oddílovém snímku dvakrát zabodoval Janin tým a vyrovnal. Při rozhodující otázce, kdo před asi sto lety obnovil Kokořín, vůbec nezaváhal Kuba a svojí rychlou odpovědí přinesl vítězství Maruškám. Ty si pak ze tří odměn pod pokličkou překvapivě vybraly tu největší a ani Janičky kupodivu nezvolily pokličku, pod kterou nic nebylo. V neděli si oba týmy pro sebe připravily soutěž o Mšeně a jeden tým dokonce zjistil, co že povolila okresní správa politická v Mělníce jednomu místnímu cukráři v roce 1928 (koncese visela za výlohou současné cukrárny).

Den lidových řemesel

Ráno začali Vojta, Terka J., Kuba, Pepa, Jáchym, Terezka S. tradičním vyřezáváním věšáčků do předsíně. Starší holky obsadily s Laďkou kuchyňku a loupaly brambory. Po chvíli přišla Irena, maminka Vojty, Pepy a Jáchyma, a začala nám předvádět, jak se češe vlna a jak z ní udělat hutné plstěné kuličky. Máčíme se ve vodě a hněteme a mačkáme. Navrch přišla barevná vlna, každá kulička tím vypadala jinak, ale všechny byly krásné. S těmi, kdo se nechtěli máčet nebo měli ruce už dost umyté, začala Alena šít voňavé polštářky pod hrníčky. Ještě před obědem jsme se snažili o lýkové panenky, ale oběd od Terky J. byl lákavější. Po obědě jsme chvilku běhali venku a Zelenáči zkoušeli stavbu stanů a už Jirka zval první skupinku do temné komory v dílně na výrobu přáníček fotografickou cestou. Některým Kajkám se tam celé odpoledne nechtělo, ale když se těsně před odchodem domů nechaly zlákat, museli jsme je skoro vyhánět pohrabáčem. Jana se ujala výroby svícínků z jablíček a zdobení pomerančů, největší zájem však byl o vyřezávání přívěsků z borové kůry a občas byl až boj o řezbářské nože. U některých mladších byl vidět obrovský pokrok v šikovnosti při práci s kůrou, nožem a dlátkem oproti loňskému roku. Někteří stihli vyrobit ještě z kůže brož pro maminku, ale blížil se konec klubovní pohody a zvláště mladší řešili, jak své výrobky odnést domů, aby maminky či tatínkové neviděli předem dnes vyrobené dárečky. Snad se to podařilo a pod stromečkem způsobily radost a překvapení.

Alena

Předvánoční lezení

Na předvánoční lezení na Palmovce nevzpomínám zrovna s nadšením. Ve sportovním centru bylo hodně lidí, takže jsme vyzkoušeli jen jednu stěnu s řadou cest a posilovací stroje a po čase nám doporučili odejít a uvolnit místo dalším. Také se mi v dalším týdnu spustila neuvěřitelně silná rýma, kterou jsem přičetl nachlazení u stěny. Přesto akce nebyla nijak špatná. Sešla se nás silná sestava, z velkých Vašek, Ondra, Veronika, Jana, Tereza, Týna a moje maličkost, z Kajek Lucka, Maruška, Bára Ned., Jana H., Dana, Filip, Adam a Pavel J. Každý si vyzkoušel aspoň čtyři-pět cest a „žebrání“ o další akci jsem si vyložil tak, že se lezení líbilo. Když vše dobře domluvíme, mohlo by se zopakovat v březnu…

Vánoce pro Kajky

Letos nám Štědrý den vyšel trošku nešikovně, a tak se tradiční vánoční schůzka rozdělila na Vánoce pro zvířátka a na Vánoce pro Kajky. Vánoce pro Kajky proběhly na poslední prosincové čtvrteční schůzce. Po úklidu laviček a doplnění zásoby dřeva jsme se již mohli věnovat vánočním zvykům – rozkrajování jablíčka, při němž všem vyšla hvězdička, házení pantoflem (většinou se odrazil o strop a často dopadl na házející), odklápění hrníčků a kapání vosku. Když se všichni prostřídali, pustili jsme lodičky a potmě sledovali, kam poplují. Občas se některá odpojila, ale hlavní skupina se dříve či později přiblížila a odpadlíka znovu vzala mezi sebe. Letos jsme pro kratší čas nenechali všechny svíčky dohořet a rozdali jsme cukroví a snažili se zpívat koledy. Rozdání dárečků začalo předáním Kajčího trička Vítkovi a Vojtovi a pak už se Vítek mohl uběhat, jako nejmladší rozdával. Před odchodem domů jsme ještě na zahradě prožili slavnost světla – jedinou u klubovny. Domů se sice nikomu moc nechtělo, ale co dělat, když čas neúprosně letí. Zbývá tedy jen popřát si klidné veselé vánoce a všechno nejlepší do nového roku.

Alena

Čištění budek

Dvě soboty na začátku ledna patřily čištění ptačích budek, kterých máme kolem rybníků asi 60 (další jsou ještě u třešňovky a po cestě ke hřbitovu). První sobotu vyrazili se žebříkem Vítek, Pavel a Jirka na Nekejcov a jižní stranu Kaly, o druhý žebřík se střídala Maruška, Jana a Terka M., které s Alenou a Laďkou obešly budky ve Stromečkách, kolem Chobotu a severně od Kaly. Druhou sobotu se Jana, Terka M., Jirka a Alena vydali na Břve a po západním okraji Litovčáku až do Sádek. Cestou jsme pověsili 3 opravené a jednu novou budku, většinou při cestě od vyhořelé hájovny na Břve. Také jsme obešli všechny rybníky a pozorovali vodní ptáky, protože zrovna probíhalo jejich celorepublikové sčítání.

Přesné vyhodnocení obsazenosti budek v roce 2006 ještě není dopracováno. Většina budek byla obsazena a ptáčci, převážně sýkory, v nich bydleli. Přibylo několik hnízd brhlíků, do jejichž budek se při čištění dost špatně dostává. Jeden brhlík připravil závěrečné překvapení Marušce. Již po tmě jsme se dostaly k budce u Chobotu, kde loni brhlík hnízdil. Při pohledu zdola jsme zjistily, že se mu tam zalíbilo. Bylo tedy třeba opět vytlouct hlínu, kterou si vyplňuje mezera, aby mu do bytu nefoukalo. Budka se na stromě mohutně otřásala, než se jí podařilo otevřít, a vtom frrrnk, vyletěl naštvaný vyrušený brhlík a ještě nám nadával z větve.

Letos jsme v budkách nacházeli větší množství vajíček a někdy se zdálo, že čištěná budka je zrovna obývána a sýkory, poblázněné počasím, se chystají na vajíčka usednout. Z okolních větví občas dávaly hlasitě najevo, že zde jsou pány ony a my rušíme domovská práva.

Kde to bylo – kde to je (Kdo to byl – a kdy to byl)

Nové zadání najdete až v příštím Kajčím křiku.

V minulém čísle jsme přinesli tyto podpisy učitelů hostivické školy: