Kajky vybojovaly v mladší kategorii 10. místo na národním kole Zlatého listu v Buchlovicích!

 

 

Program oddílu KAJKY na prázdniny 2007

 

Tábor u Adršpašsko-Teplických skal od neděle 15. do soboty 21. července

Všichni přihlášení na tábor v Dědově u Teplic nad Metují dostali podrobné pokyny od Laďky a Jitky.

 

Horský tábor od 20. do 26. srpna

Na četná přání některých Kajek připravujeme místo náročného přechodu Nízkých Tater obdobný tábor s touláním po slovenských horách, při kterém si však nebudeme všechny věci nosit pořád na zádech. Předpokládáme, že využijeme jeden až dva stálé tábory v kempech nebo na podobných místech, ze kterých budeme vyrážet do výšin. Jirka s Mirkem se ještě domluví, které hory jsou pro toto řešení nejsympatičtější (Muráňská planina? Orava? Poloniny? Štiavnické vrchy?) a Jirka potom bude individuálně informovat všechny, kdo dosud projevili nebo aspoň naznačili zájem.

 

Čeká nás v září

Na konci srpna dostanou členové Kajek Kajčí křik 9/2007 s programem na září a snad až do Vánoc. Zatím můžeme uvést předběžně některé akce:

čtvrtek 6. září – zahajovací schůzka od 16:30 hodin v klubovně (pro všechny)

sobota 8. září – pohádkový les (pro menší děti a velké Kajky – pomocníky)

pátek 14. až neděle 16. září – čtyřiadvacetihodinovka Až na dno (pro šílence, dobrodruhy a podobné povahy)

čtvrtek 27. až neděle 30. září – delší víkendovka (pro všechny)

 

Oddílové zprávy

 

DVD Kajky 2005 – Kajky 2006 – Kajčí křik 1994–2006

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Do rukou chtivých Kajek se dostává DVD s fotkami za roky 2005 a 2006 a se všemi Kajčími křiky od prvního čísla do konce roku 2006. Účastníci závěrečné víkendovky DVD již dostali a ostatní ho mohou získat za tržní cenu 30 Kč od Jirky nebo Aleny.

 

CD z národního kola Zlatého listu v Buchlovicích

Právě jsme obstarali dvě CD s fotkami z letošního národního kola Zlatého listu v Buchlovicích. Účastníkům a dalším zájemcům obě CD zapůjčí Jirka proti odpovídající jistině, např. hlavě vypůjčitele.

 

Přeplatky účastnických poplatků na akce

Po dopočítání všech výdajů na některých víkendových akcích a předpokládané výše dotace od MŠMT jsme zjistili, že můžeme (a kvůli neziskovosti musíme, pokud chceme dotaci využít) vrátit část účastnických poplatků, a to rodičům proti podpisu. Samozřejmě se nebráníme opětovnému přijetí těchto peněz jako daru na činnost oddílu, příjmový doklad vystavíme.

 

Bára není zelenáč

Na závěrečné víkendovce na Charašu si Bára nožem vyřezala věšáček do klubovny a naučila se všech šest mimořádně náročných základních uzlů. Tímto počinem po čtyřech letech snažení dokončila jako 37. Kajka oddílovou zkoušku Už nejsem zelenáč. Blahopřejeme.

Za zmínku stojí, že tři nejmenované Kajky mílovými kroky spějí k úspěšnému splnění Zálesáka. Dvěma z nich chybí splnit pouhých 61 úkolů z celkových 177 a třetí dotahuje s 68 chybějícími úkoly. Pravda, k dosud nejlepší Týně, která skončila se dvěma nesplněnými úkoly, chybí ještě hodně, ale napsáno sportovní terminologií: vidíme tah na branku.

 

Ve jménu krále

Jak se dočtete dále v rubrice Stalo se, všem čtyřem výpravám pověřeným králem Václavem IV. se podařilo v Anglii sjednat s Richardem II. jeho sňatek s Václavovou sestrou Annou a splnit tak zadaný úkol. I když na závěrečné schůzce ještě asi královská komora prodá několik posledních nemovitostí šlechticům s dostatečnou hotovostí pravých stříbrných českých grošů, přinášíme úplný přehled majetku a řádů všech významných osobností království. Za markraběte moravského byla prohlášena Tereza M. jako paní s největším majetkem a množstvím řádů. Ostatní osobnosti jsou řazeny podle společenského postavení a množství majetku a řádů, přičemž dvě tvrze odpovídají jednomu hradu, dva dvory jedné tvrzi a dva řády jedné nejvyšší nemovitosti, kterou mohou ve svém společenském postavení dosáhnout. Případné reklamace na chyby v almanachu adresujte na Ústav středověkých historických studií Akademie věd ČR, Historická 12, Praha 76, který je oprávněn studovat příslušné archivní listiny.

 

Almanach osobností Českého království

 

Markrabě moravský

Tereza řečená M., paní na hradech Křivoklát, Rábí a Dražice, na tvrzích Hradenín, Buštěhrad a Mrač a na dvoře Čeňkově, držitelka řádů sv. Josefa, sv. Jiří, sv. Kateřiny, sv. Doroty, Karla Velikého, českého lva, Mistra Jana, velkého lovu, zlaté vařečky, za statečnost a milosrdnosti

 

Páni

Marie, paní na hradech Okoř, Český Šternberk, Jestřebí a Kámen a na dvoře Čotrově, držitelka řádů sv. Josefa, sv. Jiří, sv. Doroty, českého lva, Mistra Jana, zpovědního tajemství, zlaté vařečky, za statečnost a milosrdnosti

Jana, paní na hradech Dobříš, Vlašim a Trosky a na tvrzích Skalsko a Chýně, držitelka řádů sv. Josefa, sv. Jiří, sv. Kateřiny, sv. Doroty, Karla Velikého, českého lva, zpovědního tajemství, zlaté vařečky a za statečnost

Tereza řečená S., paní na hradech Zvířetice a Krakovec a na tvrzi Tlesky, držitelka řádů sv. Doroty, Karla Velikého, českého lva, Mistra Jana, zlaté vařečky, za statečnost a milosrdnosti

Dana, paní na tvrzích Kouty u Votic, Chvojen a Tuklaty a na dvorech Ondřeje Pražského a Klostermanově, držitelka řádů sv. Jiří, sv. Kateřiny, sv. Doroty, Karla Velikého, Mistra Jana, velkého lovu, zlaté vařečky, za statečnost, milosrdnosti a válečného pole

 

Zemani

Barbora, zeman na tvrzích Roztoky, Litovice, Hrochův Hrádek a Popovice a na dvoře Nejdek, držitelka řádů českého lva, Mistra Jana, velkého lovu, zlaté vařečky, za statečnost a milosrdnosti

Matylda, zeman na tvrzích Tuchoraz, Kožlí, Malešov a Kostelec, držitelka řádů sv. Doroty a za statečnost

Vítek, zeman na tvrzích Týnec nad Sázavou, Květnice a Břve, držitel řádu za statečnost

Jakub, zeman na tvrzi Dřevčice a na dvoře Pavlatově, držitel řádů sv. Doroty, za statečnost, milosrdnosti a válečného pole

 

 

Vladykové

Josef, vladyka na tvrzích Čelákovice a Průhonice a na dvorech na blatech a Kozákovském, držitel řádu českého lva

Kateřina, vladyka na tvrzi Hradištko u Hostivice a na dvoře Gotfrídově, držitelka řádů Mistra Jana, za statečnost a milosrdnosti

Tereza řečená J., vladyka na tvrzi Vyšehořovice a na dvoře Mikulášově, držitelka řádů zlaté vařečky, za statečnost a milosrdnosti

Alena, vladyka na tvrzích Ostrov u Záp a Hostivice, držitelka řádu sv. Jiří

Adam, vladyka na tvrzi Martinice, držitel řádů za statečnost a milosrdnosti

Jáchym, vladyka na tvrzi Karlík a na dvorech Jana z Kamenice a Oducově

 

Svobodníci

Veronika, svobodník na dvorech dolním, Oty Šídelského ze Šídlova a Drahově, držitelka řádů českého lva a za statečnost

Filip, svobodník na dvorech hořejším a horním a na panském mlýnu

Kristýna, svobodník na dvorech Čečíkově a Hospřidově, držitelka řádů českého lva a za statečnost

Vojtěch, svobodník na dvorech Rudlinově a Řehoře ze Stradonic, držitel řádů sv. Josefa a českého lva

Pavel, svobodník na panské krčmě, držitel řádů Karla Velikého a za statečnost

Lucie, svobodník na dvoře zákostelském

Soňa, svobodník bez majetku

 

Poddaný

Borek, poddaný bez majetku, držitel řádu českého lva

 

Postup výprav na cestě do Anglie

zelená výprava

17. května – v Praze, 24. května – z Prahy do Innsbrucku, 31. května – z Innsbrucku do Kostnice, 14. června – z Kostnice do Dijonu, 21. června – z Dijonu do Le Havre, 23. června z Le Havre do Londýna a zpět do Prahy

červená výprava

17. května – z Prahy do Innsbrucku, 24. května – z Innsbrucku do Kostnice, 31. května – z Kostnice do Luzernu, 14. června – z Luzernu do Lausanne, 21. června – z Lausanne do Paříže, 22. června – z Paříže do Le Havre, 23. června z Le Havre do Londýna a zpět do Prahy

žlutá výprava

17. května – v Praze, 21. června – z Prahy do Lausanne, 22. června – z Lausanne do Le Havre, 23. června z Le Havre do Londýna a zpět do Prahy

modrá výprava

31. května – v Praze, 14. června – z Prahy do Salzburku, 21. června – ze Salzburgu do Luzernu, 22. června – z Luzernu do Le Havre, 23. června z Le Havre do Londýna a zpět do Prahy

 

Stalo se

 

Krajské kolo Zelené stezky – Zlatého listu ve Vraném nad Vltavou

Je to možná k nevíře, ale středočeské kolo Zlatého listu ve Vraném se stalo víkendovkou s největší letošní účastí Kajek. Postavili jsme dva týmy mladších a jeden starších, který ale museli doplnit někteří mladší. Celkem nás tedy bylo 15 bez Jirky a Aleny: mladší Kajky I Jana, Bára, Dana, Tereza S., Vojta a Kuba, mladší Kajky II Matylda, Vítek, Jáchym, Kristýna, Verunka a Katka a starší Maruška, Tereza M. a Alena.

V pátek 11. května jsme se ubytovali ve vranské škole, hráli ping-pong, obdivovali zvířata v nezmarském zookoutku, tahali užovku a křečky, honem hledali v knížkách chybějící znalosti a hlavně losovali na stezku. Kajky I vyhrály v mladších losovací soutěž, protože Jana umí dobře házet na cíl, takže si vybraly nejlepší startovní pořadí na stezku. Starším se tolik nedařilo, ale startovní pořadí přeci není to rozhodující…

Nazítří mladší Kajky obhájily na plný počet bodů celoroční práci pro přírodu a postupně po jednotlivých hlídkách vyrážely na soutěžní stezku. Jedny malé Kajky doprovázela Alena, druhé druhá Alena. Jirka se zbytkem velkých Kajek (Terezou a Maruškou) zamířil na skály proti proudu řeky, kam vedl Nezmar Honza přírodovědnou exkurzi. Obrovskou bouřku jsme chytře přečkali pod střechou jedné vranské hospůdky, takže jsme na rozdíl od soutěžících mladších nezmokli. Večer Jirka opakoval své povídání o cestě do Himalájí a Kajky zatím sehrály boj o hrady a řád Karla Velikého a získaly další body pro řád svatého Josefa. Starší družstvo ještě předvádělo jakýsi zpozdilý pokus o učení, takže mladší si našli jiné kamarády v dětech z kladenského gymnázia. Po setmění získali další odvážlivci řád za statečnost, i když poněkud jednodušeji než první borci o týden dřív na Orlíku.

 

V neděli se role mladších a starších prohodila. Starší se trápili na soutěžní stezce a mladší na exkurzi. Dlouhé zajímavé povídání zaujalo jen některé, další raději přemýšleli, jak moc je bolí břicho; zřejmě nám úplně nesedl večerní gulášek. Trpící se vrátili dříve a ostatní si užili vzácné kytky i ještěrku zelenou na slunných skalách nad Vltavou.

Po dlouho očekávaném návratu poslední hlídky ze stezky vypuklo vyhlašování výsledků. V mladších obsadil náš B-tým Kajek vyslaných na zkušenou pěkné poslední, páté místo. O to více jsme očekávali výsledek A-týmu a naše touha po vítězství se překvapivě naplnila. Trochu v nás hrklo, když po vyhlášení pořadatelé oznámili, že opravili chybu ve výsledcích, ale oprava jen zvýšila náš náskok před druhým družstvem.

 

Ve starších soutěžilo osm družstev a neměli jsme moc odhad, jak mohl náš mladý tým zabodovat. Druhé místo mě potěšilo, i když samozřejmě k postupu na národní kolo kousíček chyběl. Vyhrála Arnika z Kolína.

Cestou domů se nic mimořádného nestalo.

 

Vyhlášení výsledků Pátrejte s námi!

V březnu a dubnu probíhal 11. ročník obnovené soutěže Pátrejte s námi! a v pondělí 14. května došlo i na vyhlášení výsledků v naší klubovně, kde se sešla většina soutěžících. Na nejvyšší pozice se vyšplhaly také Kajky, může nás jen mrzet, že řada dalších Kajek se do soutěže vůbec nezapojila. Tady je výsledková listina:

kategorie mladší

 

kategorie starší

1.–3.

Tomáš Kříž

44 b.

 

1.

Tereza Majerová

48 b.

Matylda Křižková

 

2.

Jan Valeček

40 b.

Martin Moldan

 

3.

Jana Hatschbachová

23,5 b.

4.

Tereza Jirků

37,5 b.

 

4.

Alena Nedbalová

22,5 b.

5.–7.

Dominik Linek

35 b.

 

 

 

 

Jakub Staněk

 

 

 

 

Tereza Staňková

 

 

 

 

8.

Jan Žajdlík

30,5 b.

 

 

 

 

9.

Dana Hatschbachová

22 b.

 

 

 

 

10.

Františka Havlíčková

15,5 b.

 

 

 

 

11.

Vítek Hosenseidl

14,5 b.

 

 

 

 

 

1. místo starší

1.–3. místo mladší

4. místo mladší

 

Přípravy na den dětí a řemesel

Hostivický den dětí, to je několik posledních let velká akce, kterou připravuje mnoho lidí dlouho dopředu. Letos se zapojily i Kajky, malovaly kulisy, chystaly vše potřebné a při akci pomáhaly na jednotlivých stanovištích. Zaslouží si, aby se v Kajčím křiku objevil přehled jejich nasazení, jak ho připravila Laďka: Alena 18,5 hodiny, Jana, Maruška a Tereza M. po 17 hodinách, Bára 14 hodin, Dana 12,5 hodiny, Soňa a Kačka po 3 hodinách a Lucka 1 hodina.

 

 

Den dětí a řemesel

Hostivický den dětí a řemesel vypukl u sokolovny v sobotu 26. května ve 13 hodin a 33 minut. Je velmi obtížné tak obsáhlou akci popsat dopodrobna, takže popíšu hlavní dění a budu doufat, že připravovaná reportáž do Hostivického měsíčníku bude obsáhlejší a výstižnější…

 

Den dětí začal tak, že na hřiště u sokolovny přijeli ve zvláštním vozíku Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. A hned se na ně vrhl brouk policajt, který jim vyčinil za porušování dopravních předpisů. Hlavní pořadatelka Jitka se ale plačících hrdinů ujala a pozvala je na naše soutěže. Nejprve jsme se ale podívali na ukázku práce s policejním psem a poslechli si písničky od dětí z pěveckého kroužku školky.

  

Kolem sokolovny pak na děti čekala řada stanovišť různých řemesel: pošťáci jezdili na koloběžkách a doručovali psaní na správné adresy, pokrývači skládali kus střechy a kominíci čistili komín, v divadelní šatně se oblékaly princezny, ve šperkařské dílně se vyráběly šperky a náhrdelníky, u hasičů děti proudem vody ze stříkačky shazovaly postavené lahve, malíři malovali kus „zdi“ vysoko v koruně stromu i portrét, pekaři pekli všechny možné pochoutky, správci sítě lezli po síti a chytali počítačové viry, švadleny přišívaly knoflík na obrázek hlemýždě, u nevidomých děti chodily se zavázanýma očima a slepeckým psem, detektivové pátrali po tom, kde má bouchnout bomba, a snažili se ji zneškodnit, bublináři zkoušeli vyfouknout co největší bublinu, u barmanského stolku se míchaly nejrůznější ovocné nápoje, rytci ryli různé obrazce do lina, profesionální sportovci běhali a posilovali, správce skládky dohlížel na správné třídění odpadů na skládce, zato rentiéři se jen váleli a houpali na houpačkách a přehrabovali v penězích, zahradníci sázeli keře živého plotu, novináři psali reportáže do novin Dětský tvořílek a nezaměstnaní si zašli na úřad práce. Kdo předvedl všechna řemesla, dostal výuční list a mohl si odnést nějakou odměnu.

 

Zároveň s řemesly proběhlo pohádkové vystoupení o statečném rytíři a hlavně bublinová šou. Bublinář tvořil neuvěřitelné bubliny různého provedení, že je celý sál pozoroval v naprostém klidu, který by rušila i bzučící moucha, a nakonec se do jedné bubliny schoval sám. Protože panující počasí můžeme směle označit za tropické, hasiči občas postříkali plochu hřišť vodou a to se sbíhala většina dětí, aby se také zmáčela. Na závěr řemesel si účastníci mohli namíchat ovocné nápoje s opravdovým barmanem a co si namíchali, to si taky vypili.

  

Podvečerní a večerní program patřil větším. Nejprve vystoupila hudební skupina the Carve a koncert přešel do diskotéky od DJ Zdeňka – Tarzyho. Některé Kajky také tančily, ale sám jsem se tanci protentokrát úspěšně vyhnul. Před závěrem jsme si ještě užili ohnivou šou, na které byly asi nejlepší některé barmanovy chyby.

Všechny hostivické dny jsou skvělé, přesto musím napsat, že tento se povedl opravdu mimořádně. Pochvala náleží všem Kajkám i ostatním, kdo se podíleli na přípravách i vlastním zajištění.

 

Národní kolo Zelené stezky – Zlatého listu v Buchlovicích

Téma i sebe jsme vyčerpali reportáží v Kajčím křiku 6a/2007.

 

Na vodě na Ploučnici

Na vodácké dobrodružství na Ploučnici v půlce června se nechalo zlákat dvakrát sedm trpaslíků, jen ta Sněhurka nikde… Zato nechyběli Lucka, Maruška, Tereza M., Jana, Dana, Kristýna, Vojta, Pavel a z dospělých Jirka, Blanka, Pavlova maminka Jana a Jirkův kamarád Pavel se syny Kryštofem a Markem.

Zatímco jsme v pátek čekali na nádraží na vlak, přehnala se přes Hostivici průtrž mračen. Množství vody jsme si uvědomili až v Bubnech, kde byla zatopená hlavní silnice a už před nádražím jsme těžko skákali přes kaluže. Někteří dokonce vtipkovali, proč jedeme na Ploučnici, která měla na vodočtu v České Lípě stav 19 cm, když na silnici bylo vody víc. To hlavní páteční dobrodružství nás ale teprve čekalo: náš přímý autobus z Prahy do Stráže kvůli poruše prostě neodjel. Naštěstí jsme se dostali do jiného autobusu do České Lípy, kde jsme si díky místenkám mohli sednout na schody a místo pro kočárek. Navazujícím autobusem jsme do Stráže dojeli jen s hodinovým zpožděním, za soumraku. Už v autobuse se Kajky dostaly do veselé nálady, bylo jasné, že nepůjdeme hned tak spát. To se potvrdilo v klubovně strážských Výrů, kde jsme hráli stolní tenis (kohosi jsem porazil 11:0!) a různé stolní hry. Přesto se povedlo program včetně hraní na kytaru (malé atd. plus Janě J., Lucce a Marušce) ukončit do půlnoci…

  

I když se to zdá neuvěřitelné, v sobotu ráno jsme vstali. Sice pomalu, ale přesto jsme nakoupili, posnídali, zabalili, uklidili, půjčili si vodácké vybavení, přesunuli se k řece, vyřešili problém s netěsnými uzávěry nafukování (stačilo pootočit ventilek…), převlékli se do vodáckého a vypluli. Úzká řeka poskytovala začínajícím vodákům a především nejmenovaným vodačkám výhodu, že se loď nemohla přetočit zádí dopředu. Po chvíli plavby, kdy jsme občas přetahovali lodě po mělčině, jsme dopluli k jednomu z nejkrásnějších míst – průrvě Ploučnice. Místo otevřené krajiny jsme najednou pluli úzkou soutěskou mezi pískovci, která končila tunelem ve skále. Skála nikoho nezavalila ani se nikdo nevyklopil z lodi. V Novinách pod Ralskem se k lodi s Terezou a Luckou přidal pes (Terka psy přitahuje, vzpomeňte na pololetky ve Vraném) a nemohli jsme se ho zbavit. Pes byl soutěživý, vždy chtěl být před první lodí, kterou viděl. Po mnoha kilometrech plavby, když už kňučel vyčerpáním, ale vzdát se nás nechtěl, přijeli naštěstí na most přes řeku majitelé a přivolali si ho.

 

Zastávku v Mimoni jsme využili k druhému obědu a ke zmrzlině. Pod Mimoní řeka chvíli tekla a před železničním mostem bývalé trati vedoucí do dřívějšího vojenského prostoru se objevily již v pozvánce slibované vrbičky. Cesta se kroutila a čas utíkal, takže jsme rádi skončili plavbu u mostu u Borečku místo původně plánované Brané.

Na tábořišti jsme hráli různé hry, sušili věci (což v občasných přeháňkách dost dobře nešlo), stavěli stany a nakonec i vařili večeři. Jednotlivé výpravy do Anglie si měly vymyslet přílohu k vařeným bramborům. Jedna výprava měla tvaroh, druhé párky na opékání a jen dvě výpravy skutečně vařily zeleninovou směs. K zaléhání do spacáků nám opět hrála Jana J. na kytaru.

 

I v neděli jsme překvapivě vstali. Ke snídani kromě plánovaných jídel přišly vhod i zbylé včerejší vařené brambory opékané na ohni.Podařilo se nám dokonce i vyplout. Cestu opět zpestřovaly vrbičky a hlavně kmeny popadané do koryta. Větvím trčícím ze dna vzhůru se začalo říkat komín. Zanedlouho jsme přistáli u levého břehu pod krásným převisem se skalním oknem na oběd. Netušil jsem, že plavky se používají také jako držák sýru nebo sušenky… Poté na nějaký čas vrbičky a kmeny poněkud ustoupily, takže došlo na vodní souboje, na soulodění i na lodní vlak. Před koncem jsme si ale ještě řádně vychutnali všechny možné překážky v neuvěřitelně se kroutící řece. Podle odhadu znalců jsme do Brané měli doplout za čtyři hodiny, takže jsme pořád vyhlíželi cíl. Nakonec se ukázalo, že jsme oněch 14 km řeky pluli asi 7 hodin a k silnici jsme se dostali zcela neplánovaně až v 6 hodin večer. Sklidili jsme lodě a všechno vybavení a stihli jsme autobus ve čtvrt na devět z České Lípy do Prahy. Domů jsme dojeli ve tři čtvrtě na jedenáct večer. Všem zúčastněným Kajkám i jejich rodičům se za takto pozdní návrat omlouvám a věřím, že jste v pondělí ve škole moc nespali.

 

Závěrečná víkendovka: V Anglii ke králi Richardu II.

Na závěrečné putování do Anglie a k anglickému králi se vydalo s Jirkou a Alenou devět statečných. Zelenou výpravu tvořily tři Terezy, za červené jely Bára a Dana, žlutou výpravu zastupoval Kuba a v modré výpravě se sešli tři menší: Adam, Kačka a Vítek.

I tentokrát jsme si užili s veřejnou dopravou. V Čerčanech jsme přestoupili do dalšího vlaku, který ale proti jízdnímu řádu hodinu čekal na jakýsi mimořádně zastavující rychlík, ze kterého vůbec nikdo nevystoupil. Využili jsme čas k soutěžím, které přinesly výpravám další parvy. Uměli byste taky vytvořit pyramidu názvů určité skupiny rostlin nebo zvířat od stejného písmene (např. výr – vlha – vrána – …)? A vymyslíte jména, která patří úplně různým organismům (např. liška – šelma a houba)? Po příchodu na osadu Charašo nám nezbývalo než se zabydlet, kvůli přívalovým dešťům přímo v boudě místo stanů, dojíst večeři a postoupit co nejdál na cestě do Anglie. Červeným parvy z vlakových her na cestu do Le Havre stačily a dohnali tak zelené, kteří dosáhli Le Havre již ve čtvrtek. Žlutí s sebou neměli všechno vybavení, protože Kuba nebyl na schůzce, a modří nakoupili hromadu zbytečností (5 vod a 5 přívozů navíc, hlavně že byly levné), takže jim chybělo 14 kusů vybavení. Tyto výpravy si musely vybavení na postup do Le Havru vysloužit noční hrátkou. Po svíčkách si poutníci chodili postupně pro jednotlivé kusy vybavení a rychleji byl hotov Kuba za žluté, než modří. Takové tedy bylo pořadí výprav před vyplutím do Anglie…

Ráno již v 9 hodin vyplouvaly pramice jednotlivých výprav k velké námořní lodi, která nás měla odvézt k břehům Anglie. Jen jsme spojili červené a žluté, aby měly všechny výpravy po třech členech. A protože jsou pramice malé, putovaly trojice v prostoru vymezeném svázaným provázkem. Nemohu nezmínit souhru modrého týmu, kde se všem účastníkům najednou rozvázaly tkaničky. Lodní spoj s označením Os 9205 vyplul sice s jistým zpožděním, ale do Ledečka k břehům Anglie jsme se dostali bez obtíží. Dál už postup závisel na schopnosti výprav přečíst různé složitě zašifrované zprávy. Už ona první zpráva byla složitá: tečky a čárky ve větách a velká písmena jako oddělení ji totiž skrývaly v podobě morseovky. Také na další cestě si výpravy užily: jedna zpráva se četla na skoro sklopeném papíru, zpráva u soutoku byla skutečně v kopřivách u soutoku a ne na cestě, lístečky skládané zprávy odnášel vítr a tak vůbec.

  

Přesto se všechny výpravy postupně dostaly do londýnského Toweru, jinak taky k hladomorně hradu Český Šternberk, kde je očekával anglický král Richard II. Páže s mečem a baretem s pavím brkem uvedlo nejprve zelenou výpravu ke králi, který byl zaskočen tím, že by se měl ženit. Výřeční zelení ale popsali českou princeznu Annu tak barvitě, že král souhlasil a nechal hned písaře napsat odpověď. Spojená červeno-žlutá výprava si šplhla sjednáváním sňatku přímo v angličtině, i když měnila princeznin věk tak dlouho, dokud nebyl král spokojen. I tyto výpravy si odnesly pergamen s královou souhlasnou odpovědí. Modrou výpravu posílila při jednání Jana, která s rodiči přijela jen k tomuto účelu – jinak její účast na závěrečné víkendovce znemožnila podlá choroba.

Z hradu jsme utíkali na vlak, totiž na loď domů a večer se již z osady Charašo stala Praha. Terezy M. a J. uvařily večeři a zahráli jsme si boj o hrady, ve kterém Bára získala řád Karla Velikého a Vítek se oblečený vykoupal ve skryté jámě v louce. Po večeři s česnečkou a těstovinami jsme zasedli k ohni. Odvážlivci vystoupili s povídáním o vybraném zvířeti, za které si vysloužili řád Mistra Jana. Potom už předstoupil králův vyslanec Jirka, aby předal listy o udělených řádech a naopak převzal zprávy o úspěchu všech výprav v Anglii.

Nejlepší ženou celého království se svým majetkem a množstvím řádů stala Tereza M., která byla jmenována markrabětem moravským. Všichni přítomní jí pokleknutím a políbením meče přísahali věrnost.. Ještě jsme rozdali králův dar pro všechny – DVD s oddílovými fotkami z let 2005 a 2006 – a už byl zvolna čas zalézat do spacáků. Tedy Terka J. a Adam se ještě vydali do hlubin temného lesa, aby si vysloužili řád za statečnost. To se skutečně povedlo.

 

Nedělní dopoledne jsme pojali poklidněji, jen se postupně dění zrychlovalo, jak se blížil čas odchodu. Zahájili jsme stejně jako v sobotu velkým lovem, který vynesl řád Daně. Ke snídani vařili Adam s Vítkem ovesnou kaši a rozhodně není jejich chybou, že zbylo i na místní mravence. Poté Alena zkoušela s dobrodruhy prusíkování, zelenáči si vyřezávali věšáčky do klubovny, někteří se pokoušeli vyrobit model larvy chrostíka a nezapomněli jsme ani na řád milosrdnosti. Také jsme zvolna začínali balit, což se v těsné boudě ukázalo jako ne zcela lehký úkol. Dobývání vymezeného místa vypadalo zprvu jednoznačně ve prospěch útočníků, ale když jsme změnili poměr stran, začalo vše být napínavější a málem jsme nevěděli, kde přestat. Mezitím se už zvolna vařila rýže k obědu. Musím většinu pochválit, že po obědě pomáhala s nezbytnými dokončovacími pracemi. Dana a další nachystali chleby na cestu a Adam s Kačkou umyli zbývající nádobí. Díky tomu jsme zvládli jen s malým zpožděním proti plánu zamknout chatu a vydat se na vlak. Tentokrát zcela nečekaně jely všechny spoje včas a na hostivickém nádraží už nás očekávali rodiče…

 

Jak si vedeme ve Stříbrné niti

Hlavně díky Tereze a občas Janě si vedeme celkem úspěšně v soutěži Stříbrná nit, ve které oddíly plní každý měsíc až tři úkoly. Po vyhodnocení 22. až 24. úkolu máme celkem 106 bodů a jsme v celkovém hodnocení osmí. V těchto úkolech jsme zpracovávali popis úplné přípravy nějakého jídla od semínka až k pokrmu na talíři a popisovali otevírání studánek, které si některé Kajky provozují u svých chat. Čerstvě jsme odevzdali dvě Terčina díla: obsáhlý herbář travin a modely larev chrostíků. Když připomenu, že za odpověď bylo možné získat až 18 parvů pro výpravu, už tušíte, co pomohlo Terezině zelené výpravě při putování do Anglie dojít do Le Havru i ke králi jako první?

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·         Zdroje blízké rodině potvrdily reportérovi A-JJP, že Vláďa byl opravdu spatřen ve společenském obleku kvůli státnicím (závěrečným zkouškám na vysoké škole), které úspěšně složil. Honosí se tedy titulem inženýr, ve zkratce Ing.

·         Jitka, dříve Jituška, zvládla zkoušky na vyšší odborné škole tak rychle, že má teď tři měsíce prázdnin. Nejsou to sice Verneovy dva roky prázdnin, ale i ty tři měsíce by se hodily…

·         Dana přestupuje od září na školu poblíž veleslavínského nádraží a zřejmě tak rozšíří kajčí bandu, co jezdí do pražských škol vlakem v 7:04 z Hostivice.

·         Tak Jirka prohrál sázku. Daniny zcela nové bílé boty ho inspirovaly k neprozřetelnému prohlášení, že se klidně vsadí, že na konci víkendovky boty nebudou tak čisté. Když jsme dohodli sázku o tradiční zmrzlinu, Dana se hbitě přezula do sandálů a nové boty nechala celou víkendovku pečlivě zabalené. Musíme ale přiznat, že vítězné Kajky Dana s Bárou a Terezou Jirkovi férově koupily taky zmrzlinu, stejně jako Jirka, když vyhrál sázku na národním kole Zlatého listu.

·         Jak se Bára s červenou výpravou domlouvala na hradě s anglickým králem: „Welcome in London!“ „Hello, we are from Czech Republic…“ „Oh! Republic?“ „A do Prčic...“

 

Kde to bylo – kde to je

Snímek použitý v sérii obrázků pro řád svatého Jiří může snad něko­mu připadat obehraný, ale jakýsi klasik prohlásil, že opakování je matka moudrosti. A na klasiky my dáme, zvlášť když nám usnadňují práci… Tak tedy: na snímku pořízeném bezpečně před rokem 1930 je netradičně od jihu zachycena jedna z význam­ných hostivických budov, i když trochu zakrytá Dlabačovou vilou. Už víš?

 

Obrázek v červnovém Kajčím křiku, toť oříšek. Myslím, že celkem málokdo měl šanci poznat na snímku asi z 30. let minulého století dům čp. 90 na rohu ulic Jiráskovy a Žižkovy, naproti sokolovně. Hlavní budova sice zůstala obdobná, ale místo brány dnes stojí garáž s dílnou.

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

13. ročník – 176. číslo, vychází 28. června 2007.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.