Prázdninové číslo Kajčího křiku

Poprvé od léta 2007 vychází opět prázdninové číslo Kajčího křiku a poprvé v historii tohoto časopisu dokonce dvě čísla najednou – prázdninové a táborové. To prázdninové je po dlouhé době opět čtyřstránkové, protože vaše stížnosti, že KK je moc tlustý, se už nedaly poslouchat.

Přejeme všem pěkné prázdniny a po nich se potkáme hned ve čtvrtek 1. září od 16:30 hodin v klubovně.

Co se děje přes prázdniny

Události v klubovně

• týden v červenci – Jitčin příměstský tábor
• přelom července a srpna – výtvarné sympozium u Hostivických rybníků (účastníkům poskytujeme klubovnu jako zázemí)

Tábor ve Slovenském ráji od soboty 20. do neděle 28. srpna (792.)

Po úspěšném Českém ráji se vydáváme do Slovenského ráje. Čekají nás hlavně úzké rokle s vodopády a žebříky, ale uvažujeme i o Spišském hradu a historickém městě Levoče a zcela vyloučena není ani jednodenní vycházka do výšin Vysokých Tater. Přihlášeni jsou Bára Č., Katka, Pavla, Vítek a Pepa, se kterými se počítá a kteří dostávají táborový Kajčí křik. Kdyby se chtěl ještě někdo zúčastnit, přihlásí se Jirkovi a dostane rovněž podrobnější pokyny. Pro nalákání uvádím snímky z krátké zastávky ve Slovenském ráji při kajčím táboře v roce 2008.

Stalo se...

Ještě ke dni dětí a volného času

Od Laďky dodatečně doputoval seznam pomocníků při dětském dnu, který s velkou radostí otiskuji. S přípravou pomáhaly Lucka J., Terka J., Svenja, Kačka, Bára Č. a Nikola. Osobně jsem viděl Lucku K., Terku M., Marušku a Báru N., jak namalovaly hloupého Honzu a rytíře sekajícího hlavy drakovi. V pátek před akcí stavěly Mínotaurovo bludiště i Marešky-Kajky a pracovali také Vašek H., Ondra a další fosilní Kajky. Pomocníky při vlastním dětském dnu už jsme zaznamenali v minulém čísle KK.

Na schůzce 16. června

Jak vypadá taková „obyčejná“ schůzka? Laďka tentokrát začala program životem na venkovském statku. Ráno zvoní budíky, pak je třeba pověsit vyprané prádlo, podojit krávu, ... Poté se dění přesunulo do táborových disciplín – stavění stanů a řezání dříví a na závěr jsme využili horké počasí k vodní bitvě. Voda z umyvadel brzy došla, ale na zmáčení stačila. Vítek cákal tak intenzivně, že kousky jeho plastového hrníčku létaly na všechny strany...

Závěrečná víkendovka v Českém ráji

Tvrdé jádro Kajek – Bára Vysoký jalovec 1, Katka Vysoký jalovec 2, Pavla Fialka, Vítek Jednoponožník a Pepa Výsadkář – se vydalo provázeno Jirkou a Máňou do Českého ráje. Sedíce ve zpožděném rychlíku na zadcích snad vlastních a přestoupivše na Regionovu, o níž zájemcům poskytne podrobnější údaje oddílový železničář Vítek, dostali jsme se až do kempu Sedmihorky. Bez mučení přiznám, že Kajky zajímalo jediné: koupel v rybníku Bažantníku. Marné bylo mé smutné volání, že už se smráká, zábava s prámem vydržela všem nechutně dlouho. Následný pokus o noční výpravu do skalního města skončil hned za kempem u prvních balvanů, mezi kterými jsme zahráli na babu a na hledání schovaného světla. Při útěku před strážci světla předvedl Pepa výkony hodné pořádného akčního filmu. Dokonce posléze i našel nůž, který vytrousil při této akci.

V noci na sobotu mě strašil déšť, který ale nezabránil Kajkám začít kvákat jen o něco málo později, než spustil ranní ptačí koncert. Přesto budíček nevzbudil žádné nadšení a snídaně s horkým čajem se natáhla natolik, že jsem si při dobíhání vlaku vzpomněl na řadu podobných situací z minulosti, hlavně z Nízkých Tater, kde některým nejmenovaným účastnicím trvalo neskutečně dlouho vyrobit na hlavě příjemný obličej... Z Malé skály jsme se vydali k Suchým skalám, kde jsme se měli v poledne setkat s horolezkyní Adélou. Co čert nechtěl, našli jsme ji mnohem dřív, takže jsme obhlédli skály a za chvíli se pustili do lezení. Tři různé cesty nám vystačily na celý den, lezení se hodně dařilo hlavně Báře, ale přes jisté slzy mísené s prachem skal lezli opakovaně všichni. Jedno lano šlo ztuha, naštěstí nás napadlo včas, že Pepa nenosí v kapsách činky jako závaží, a přivázali jsme ho dalším, stahovacím lanem, jinak by na skále visel dodnes... V podvečer se povedl Máně neuvěřitelný kousek: přesvědčila Kajky, že místo čekání na vlak dojdeme z Turnova do kempu pěšky, protože tím ušetříme asi deset minut času! Hned jsme se pustili do večeře – hrachové polévky a těstovin s tu(č)ňákem a zeleninou – a po ní si Kajky neodpustily další vodní dobrodružství a poté nákup-vášeň. Přestože nám zbyl celý kotel jídla, horká čokoláda je horká čokoláda.

Nedělní expedice směřovala za humna kempu, do Hruboskalského skalního města. Kajky s cestou po místech známých ze školy v přírodě a podobných příležitostí smiřovalo, že jsme hráli počítání, a hlavně záplava borůvek, ze kterých byla třeba Pavla úplně fialová. Kdyby Katka s Bárou s občasnou Pavlinou podporou nezpívaly pořád dokola Vysoký jalovec, proti kterému se Vítkova a Pepova skladba Za komunistů se špatně nežilo nemohla prosadit ani náhodou, nemělo by dopoledne žádnou chybu. Ani v neděli nechyběla koupel, po ní balení a cesta domů, která uběhla nějak podezřele rychleji než cesta tam. Spolucestující nevykolejil Vítek v jedné ponožce (druhou utopil) a nás nevykolejilo zpoždění, kvůli kterému ujel vlak z Hlaváku a museli jsme se přesout na Masaryčku. Méně se mi líbil přívalový déšť při přestupu v Turnově a hlavně při vystupování v Hostivici.

Akci a zvláště Adéle a jejím kumpánům uděluji jedničku. Příště snad polezeme dříve než po několika letech.

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

· Na závěrečném koncertu místní základní umělecké školy se představil i Vítek na kytaru a Pavla na piano. Oblečeni byli řádně, jen zapomněli na kajčí triko a propagaci oddílu, což jim bylo po zásluze vytknuto. Příště berou nástroje na akci, žijeme přece kulturně. A-JJP nejvíce zaujalo pěvecké vystoupení Zuzky H., sestry naší dávné členky Terezy H., která by hned mohla natočit úspěšné CD swingových skladeb.

· Jáchym se prý stal mistrem republiky v taekwon-do v muší váze a brousí si zuby na zahraniční soupeře.

· Máňa na závěrečné víkendovce překvapila svým dosud zdatně utajovaným výtvarným talentem. Každou volnou chvilku využila k malování obrázků různých šperků, jen občas tuto zábavu proložila biologií a chemií. Že by se blížil konec školního roku?

· O Lucce K. se proslýchá, že stráví léto v Anglii. Ameriku bychom pochopili, ta je kousek za Mořinou, ale Anglie leží prý až někde za vodou...

· K čemu je dobrá stávka v dopravě? Třeba k tomu, že na schůzku přijdou Velkokajky Lucka, Máňa a Bára...

· Katka s Bárou vystoupí jako Marešky na školní akademii. Neopatrně prozradily obsah vystoupení, ale A-JJP tento údaj obratem zapomněla, tak se přijďte podívat v pátek 24. června osobně. Ostrahu vystupujících před příliš nadšenými fanoušky zajišťuje městská policie.

· Pepa s Jáchymem byli chytat ryby kdesi na severu. Zaručené zprávy o úspěších výpravy se neshodují, zda chytili rybu, či rýmu.

· Jirka se odjíždí topit v Dunaji. Doufejte, že se mu to nepovede, protože jinak by zanikla A-JJP.

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

17. ročník – 222. číslo, vychází 22. června 2011

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka

Kajčí křik na internetu: http://www.kajky.cz/kajcikrik