Pozvánka oddílu KAJKY na září 2011

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

1. září – 1. – Právě začínáme…

8. září – 2. – Od pramínku k moři

15. září – 3. – Les, jak má být

22. září – 4. – Kolo se nám polámalo

29. září – 5. – Svatý Václav, kníže země České

Čtyřiadvacetihodinovka Až na dno ve Vraném nad Vltavou od pátku 16. do soboty 17. září (793.)

Na přání dobrodružstvíchtivých Kajek se opět po několika letech vydáme na čtyřiadvacetihodinovku do Vraného nad Vltavou. Cílem této akce je ozkoušet si, kolik kilometrů kdo zvládne naběhat, nachodit či naplazit za jeden den. Letos na Slovensku jsme za týden nachodili jen o pár kilometrů víc než Kajky Máňa a Terka M. při svém pokusu v roce 2007, kdy vytvořily dosud platný celkový ženský rekord. I v současných Kajkách vidím skryté talenty a jejich výkony podle letitých zkušeností překročí 50 km, i když si to ony dosud asi nepřipouštějí. Každopádně akce je oslavou pohybu, ne závodem. Kdo chce chodit, chodí, kdo chce spát, spí, kdo chce jíst, jí… Samozřejmě ten, kdo chce zkusit co nejlepší výsledek, všechno kromě běhu a chůze omezí na minimum. Nikoho ale do chůze nutit nebudeme, nanejvýš povzbuzovat. To se asi bude hodit, protože největší problém bývá po puchýřích a jiných technických závadách hlavně v hlavě.

O účast zatím projevili zájem Katka, Bára, Pavla, Vítek, Pepa a Jáchym, se kterými víceméně počítáme a kteří dostali mailem pokyny od pořadatelů. Hlavním garantem pátečního převozu a začátku akce je Pavel (tatínek Vítka a Pavly), který rozhodne o času odjezdu. Jirka se dostaví po svém uzdravení. Z časových důvodů se pojede autem v pátek odpoledne přímo na místo, kde bude před startem ve 21 hodin čas postavení stanu a večeři. Pozor, pokud se účastníci nedomluví jinak, každý si pro sebe zajišťuje jídlo sám. Z pokynů pořadatelů určitě víte, že k dispozici bude kuchyňka. Jak to jindy nevidím úplně rád, tentokrát doporučuji: nezapomeňte na dostatek sladkostí! Naprosto důležitá je baterka s nabitými bateriemi pro noční chození a láhev na pití (to bude rovněž k dispozici). Běžné vybavení jako malý batůžek, pláštěnku apod. snad nemusím připomínat. Po skončení akce počkáme na vyhlášení výsledků a rozdání diplomů a hned v sobotu večer pojedeme domů.

Kdo se chce zúčastnit, odevzdá nejpozději před odjezdem Pavlovi nebo Jirkovi přihlášku ze strany 7, ve které rodiče výslovně odsouhlasí účast na akci. Na místě si každý zaplatí účastnický poplatek 30 Kč a drobný příspěvek řidičům na benzín domluvíme dodatečně.

Pro správné ladění formy přináším přehled všech dosavadních kajčích výsledků a nějaké obrázky z minulých let:

Rok	Jméno	Výkon
2007	Maruška	119,30 km
2007	Tereza M.	119,30 km
2007	Jana H.	101,10 km
2004	Vašek	101,06 km
2004	Michal V.	88,34 km
2000	Petr N.	83,57 km
2000	Michal H.	80,13 km
1999	Vašek	80,10 km
1999	Petr N.	80,10 km
2000	Týna	80,00 km
2000	Jana S.	80,00 km
1999	Jirka	77,10 km
2004	Pecin	72,32 km
2000	Ondra M.	67,67 km
2007	Vojta	65,83 km
1999	Michal H.	62,35 km
2006	Maruška	60,12 km
2006	Lucka K.	60,12 km
2000	Matouš Ho.	59,01 km
2001	Týna	56,45 km
1999	Týna	55,55 km
1999	Ondra M.	55,25 km
2000	Katka S.	53,11 km
2001	Matouš Ho.	53,07 km
2001	Ondra M.	52,80 km
1999	Jitka H.	50,25 km
2004	Vláďa Hroch	49,98 km
1999	Katka S.	46,17 km
2000	Jirka	38,66 km
2004	Jirka	35,19 km
2006	Jirka	34,96 km

Podzimní pomoc přírodě u Hostivických rybníků v neděli 18. září (794.)

Pravidelná podzimní úklidová brigáda začne v neděli 18. září v 9 hodin u mysliveckého srubu u Kaly. Účastníci 24-hodinovky mají předem uznanou omluvenku, ale s ostatními se uvidíme doufám v co nejhojnějším počtu. S sebou potřebujete pracovní oblečení a rukavice (několik párů bude k zapůjčení). Jako vždy zajišťujeme pytle na odpad a občerstvení, které kolem 12. hodiny akci zakončí.

Historická vycházka Litovickou ulicí v neděli 25. září

Jirka si nemůže odpustit pozvánku na svou další historickou vycházku, tentokrát po litovické ulici z Hostivice do Litovic. Kdo chce vidět na starých fotkách například okolí nynější ulice U Zámecké zdi ještě bez školy a školky, přijde ve 14 hodin na zastávku před Lidlem…

Ptačí festival u Hostivických rybníků v sobotu 1. října (795.)

Na první říjnový den jsme opět pozvali ornitologa Otu Vorla, aby nám předvedl, co zajímavého létá u Hostivických rybníků. Tentokrát by, stejně jako na jaře, kdy jsme ale byli na Zlatém listu na Křivoklátu, měl dorazit i kroužkovatel, abychom nějaké pěvce viděli pořádně zblízka. Začínáme v 9 hodin na hrázi Litovického rybníka, s sebou doporučujeme dalekohledy.

Historická vycházka do zaniklé vsi Hradiště a za starými Germány a Slovany v sobotu 1. října

Řada Kajek se byla před rokem podívat na tvrz a další stavby zaniklé vsi Hradiště nedaleko Hostivice. Nyní se na místo činu vrátíme a kromě již viděného prozkoumáme nově objevené hroby starých Germánů a Slovanů. Někdo z nich byl třeba právě váš (pra)ⁿ-dědeček… Sraz je ve 13 hodin u Sokolovny, akce přímo navazuje na dopolední ptačí festival. Návrat opět k Sokolovně odhadujeme kolem 15. hodiny.

Další plány do Vánoc

Sobota 8. října – hostivická drakiáda

Neděle 16. října – historická vycházka podél karlovarské silnice z Hostivice do Jenečka

Podzimní prázdniny – jedeme na podzimní prázdniny
(více v říjnovém KK)

Čtvrtek 17. listopadu – oddílové oslavy kajčích 18. narozenin

Sobota 19. listopadu – velké setkání současných i bývalých Kajek k oddílové dospělosti

Sobota 26. listopadu – hostivické světélkování

Prosinec – den lidových řemesl

Stalo se…

Co se dělo v klubovně

Začátkem prázdnin klubovnu obsadila Jitka se svým příměstským táborem, který proběhl úspěšně. Není pravda, že by Jitka s autobusem nabourala nebohou řidičku, bylo to naopak. Rovněž není pravda, že by účastníci tábora z hladu přepadli nebohé stařečky v domově důchodců, naopak byli pozváni, aby předvedli své masky. Pravda není ani to, že by v táboře v noci strašilo, to jen přišly ukrutné bouřky…

V polovině prázdnin řádili v klubovně malíři, kteří zde měli své pracovní setkání. Jedna paní malířka namalovala i naši klubovnu (na obrázku), mnohokrát byla ztvárněna vrba v zahradě a přes moji nechuť k abstraktní malbě mě zaujal jeden obrázek místního lesa. Pořadatelka paní Kohelová nám jako poděkování za poskytnutí klubovny obložila dlažbou prostor za kuchyňskou linkou. Děkujeme.

Na Slovensku v ráji

Volba táborového místa, která letos padla na Slovenský ráj, se ukázala jako šťastná. Také omlazení táborníků Jiří přežil bez nutnosti navštívit jisté léčebné zařízení v Praze-Bohnicích a výběr týdne s nejlepším počasím z celých prázdnin zaslouží zvláštní pochvalu.

V sobotu 20. srpna v době, kdy slušní lidé pomalu zalézají do postelí, se Katka, Bára, Pavla, Vítek a Pepa naopak sešli, aby se vydali vstříc dalekému dobrodružství. Plány na noční dovádění v lehátkovém kupé Jiří utlumil hned v počátku, ale přesto některé drzé Kajky tvrdí, že v noci skoro nespaly. Po rozednění nás čekal krátký pohled na Vysoké Tatry a už jsme přestupovali na další vlak a pak na autobus. V době, kdy se kemp probouzel, už jsme stavěli stany a chystali se do rokle Piecky. Odpočinková vycházka se změnila na slušný výlet v okamžiku, kdy k této rokli přibyl i Velký Kyseľ a Malý Kyseľ a navíc odbočka s obrovskému vodopádu. Rodící se vzpoura byla násilně potlačena, ale i tak se ukázalo – stejně jako před třemi lety –, že sestup z vrcholů zpět do kempu je méně zábavný.

Nazítří, v pondělí jsme naplánovali další odpočinkový den – Prielom Hornádu a Kláštorskou rokli. Stupačky nad řekou a řetězové mosty u řeky, žebříky v rokli a hlavně kofola na Kláštorisku se nám líbily. Abychom neměli ten den příliš málo kilometrů v nohách, zašli jsme ještě pro tvaroh do Hrabušic.

Úterý bylo vyhrazeno pro výpravu do Vysokých Tater. V kempu se ještě válely ranní mlhy, když už nás autobus vezl do Popradu. Do vlaku Tatranských elektrických železnic ve Starém Smokovci přistoupil zájezd, který si hrál na rekreaci podle starých vzorů ROH. Jejich průvodce mával z každé zastávky. Podařilo se nám nezapatlat sedačky krémem ani nenadrobit rohlíky a už jsme byli na zastávce Popradské pleso. Ze zastávky vede ke skutečnému plesu asfaltka, na které bych všechny Kajky nejraději zastřelil, jak byly stráááášně unavené. Už si hledaly pěkné místečko na symbolickém hřbitově, ale stačila jedna kofola a při výstupu do sedla Ostré, pouhých asi 600 výškových metrů, jim neduživý vedoucí nějak nestačil. Ze sedla se jednak otevřely krásné výhledy, jednak už cesta vedla více-méně po vrstevnici. Když jsme podle mapy měli být už u Batizovského plesa, někam zmizelo. Schovává se totiž za vysokou hrází a je vidět až úplně zblízka. Převalující se mraky odkrývaly jen částečné výhledy a mám pocit, že jsme se nedohodli, který štít je Batizovský a který Gerlachovský, ten nejvyšší na Slovensku. Naše cesta stále pokračovala příjemnou pěšinou ze skládaných kamenů nebo mezi kosodřevinou a jen se objevil Slezský dům u Velického plesa, přihnala se bouřka. Čekání na pěkné počasí nám zpříjemňovali čaj, polévka, Simpsonovi a televizní zprávy o tom, jak na Slovensku řádí tropická vedra. Nakonec nezbylo, než natáhnout pláštěnky a vyrazit z kopce dolů. Cesta se změnila v potok a za chvíli nás přestalo bavit dohadování, kdo má mokřejší boty. Když mě něco praštilo po ruce, hned mě napadlo, že má Pepa moc energie, ale byly to kroupy. Nejmenované Kajky kvičely víc než obvykle, ale když jsme se blížili do Starého Smokovce, přestalo pršet a objevili jsme zajímavou pizzerii. Všem chutnalo, jen Vítek si zabalil zbytek do batůžku nesnědený zbytek. Ňam. Až do kempu nás nečekaně dovezl taxikář, takže jsme zalézali do spacáků nepříliš pozdě.

Odměnou za úterní kajčí utrpení bylo Jirkovo středeční utrpení v termálních lázních ve Vrbově. Kajky si užily tobogán, ale jinak jim stačil ten nejmenší bazén, ze kterého bezostyšně vyhnaly ostatní návštěvníky. To Jirka si užil posezení v teplých bazénech, dokud si nespálil krk. Po mnoha hodinách jsem jen těžko vyháněl táborníky na autobus do kempu. Při přestupu ve Spišském Štvrtku jsme se seznámili s místní žebračkou a se zajímavým gotickým kostelem a bouřka se nám nakonec vyhnula.

Ve čtvrtek jsme zamířili do rokle Velký Sokol. Jirka ocenil ponechání rokle přirozenému vývoji, i když občas by se nějaký ten žebříček navíc hodil, ostatním se množství dřeva v rokli příliš nelíbilo. Při návratu sprchlo jen v době, kdy jsme doplňovaly hnědavou tekutinu, a poté nás mile překvapila soutěska Bělé hned za kempem.

Páteční sezení v autobusech cestou do Dobšinské ledové jeskyně zcela rozložilo morálku. Od autobusu k jeskyni nás předběhli mnozí důchodci a donutit se na prohlídku dalo mnohým velké přemáhání. Jeskyně je pěkná, jen jsme za pouhou půlhodinu nestihli pořádně vymrznout. Po přesunu k nádrži Palcmanská Maša nastalo další vodní dovádění.

Závěrečná sobotní výprava směřovala do rokle Suché Bělé hned za kempem. Naposledy jsme si užili dřevěné žebříky, smělé kovové žebříkové konstrukce kolem vodopádů i cestu, která se občas úplně nedala odlišit od potoka. Cestou zpět hnala děvčata touha po sprše a dostatečně včas před odjezdem autobusu do Popradu jsme stihli vše zabalit a vynosit týdenní podestýlku (z mého stanu tedy ne!). Krátké proběhnutí obchodem ve Spišské Nové vsi den předtím rozhodně neukojilo nakupovací vášeň, takže zatímco Jirka procházel centrum, nákupčíci se pokusili obrazit supermarkety na předměstí, ale vraceli se nepříliš spokojeni. Ani žádné hadříky na sebe dámy nenakoupily. Pro večeři jsme zvolili příjemnou restauraci hned u nádraží, která měla větší nabídku než dříve osvědčení Alfons. Někteří poněkud přecenili velikost svých žaludků, třeba halušek byla celkem malá hromádka, ale zdolat ji dalo zabrat. Katka s těstovinami bojovala udatně až do konečného vítězství, Jirka si naštěstí včas rozmyslel, že už nezvládne kompot či pohár.

Po večeři vybyla ještě chvilka na zábavu v centru, kde právě končil jakýsi rockový koncert, a pak už Vítek studoval električku a ostatní pospávali na nástupišti. Vlak přijel načas, rozložili jsme lehátka a až na zábavu, o kterou se postarala Pavla, proběhla noc klidně. Ani cestou do Hostivice se nic mimořádného nestalo…

Pohádkový les se zvířátky

Celé prázdniny a určitě i dlouhou dobu předtím chystala Laďka pohádkový les se zvířátky, aby byl úplně dokonalý, ostatně jako vždy. Zapojily se i Kajky. Bára N. se převlékla za opravdu krásného kocoura v botách, kterému pomáhala vracet myši do hry Kačka. U hadího krále pomáhala Pavla, Vítek vracel do hry boty a šátky u kohoutka a slepičky, Milan byl medvědem od Kolína, Svenja kutálela koblížky a pak se někam zatoulala, Veronika s Míšou byly kočička a pejsek, kterým pomáhala Nikola a Tereza Pražská nabízela nebohým dětičkám zvířata, ať je správně umístí do namalované krajiny. Ale dejme raději prostor skromnému výběru fotek z obsáhlé fotogalerie na webu…

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

· Jirka se nestačí divit, jakou se stal hvězdou kajčího webu! V červenci se jednoznačně nejnavštěvovanější stránkou stala fotka, jak jistí lezoucího na víkendovce v Českém ráji…

· Laďka má vnuka! Laďce blahopřejeme k odvážnému rozhodnutí a přejeme, aby i nadále našla dost času na Kajky (doufáme, že vnuk už obdržel přihlášku).

· Agentura JJP shání lektora etikety na kurz „Jak si správně odplivnout ve společnosti“ pro nejmenovanou Kajku. nabídky předkládejte písemně ve 356 vyhotoveních co nejdříve.

· Kam všude se podívaly o prázdninách oddílové stany? Nejdále asi do Skotska s Verunkou a Terkou a do Rumunska s Jirkou, jinak na nějaké hudební festivaly a asi i leckam jinam…

· Přinášíme exkluzivní snímky z červnové školní akademie, na kterých se skrývají Kajky-Marešky a Kajky-žákyně 6.A (nyní již 7.A).

Kajka mořská (Somateria mollissima)

je nejznámější a nejrozšířenější z kajek. Hnízdí na severním pobřeží Evropy, Islandu, Grónska a části Severní Ameriky a severovýchodní Sibiře. Je největší potápivou kachnou, neboť měří kolem 60 cm a váží 2 až 2,5 kg. Na kajčí hlavě je nápadný neznatelný přechod čela v zobák. Kačer kajky je na temeni černý, v týle a po stranách krku světle zelený. Hlava, krk, hřbet a horní křídelní krovky jsou bílé. Prsa mají pěkný narůžovělý nádech. Břicho a boky jsou sytě černé, zobák špinavě zelený. Kačer kajky je jediná kachna, která má černé břicho a bílý hřbet. Obyčejně to bývá u kachen obráceně. Samice je tmavohnědá, hustě černě proužkovaná.

Kajku poznáme v přírodě i podle letu. Všechny kachny totiž v letu prudce, pravidelně a bez přestání mávají křídly. Jediná kajka létá tím způsobem, že chvíli mává křídly, chvíli plachtí. Nese při tom hlavu poměrně nízko. Kačer se ozývá daleko slyšitelným "uhú-uhú" nebo "ah-ah". Kachna má hluboký chraplavý hlas, kterým se také ozývá, svolává-li mláďata.

Podle Kajčího křiku 12/1995

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

17. ročník – 223. číslo, vychází 15. září 2011

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka

Kajčí křik na internetu: http://www.kajky.cz/kajcikrik

Přihláška na akci:

Přihlašuji se na akci Čtyřiadvacetihodinovka Až na dno ve Vraném nad Vltavou 16.–17.9.2011.

Jméno:

Souhlasím s účastí a jsem si vědom(a) možné náročnosti akce.

Podpis rodiče: